O prázdninách 2009 jsem se vydala vstříc Anglii - vypilovat znalost angličtiny. Brácha mi zařídil pobyt v jižním městě Brighton, které je přímo u moře a je tam nejvíce slunečných dnů během roku z celého Spojeného království. Opravdu nic se nevyrovná tomu, když vás v těch letních vedrech ovívá vlažný větřík vanoucí od moře.

Táhlo mi tehdy na 17 let, když mě brácha naložil na Ruzyni do letadla a nechal mě vstříc vlastnímu osudu. Z letiště Glasgow jsem se jakž takž vymotala a nasedla s velkým lodním kufrem na vlak, který mě odvezl do Brightonu. Celou cestu jsem stresovala, jestli jedu správným směrem. Sice jsem si omylem sedla do první třídy s lístkem do třídy druhé, ale měli pro mě pochopení a jen mi ukázali cestu ke správnému vagonu. 

Nakonec jsem opravdu vystoupila na Brightonském nádraží a rozhlížela se kolem sebe. Taxíky tam stály v nekonečné řadě a pořád jich bylo málo. Já byla naštěsí vybavena lístečkem, na kterém jsem měla přesnou adresu domu své hostující rodiny, u které jsem měla strávit tři týdny. Popravdě jsem se trochu bála jet s taxikářem v autě sama, protože to byl Arab - ostatně jako každý druhý taxikář v Anglii. A ti, jak známo, bývají velice vášnivý k ženám (jakéhokoli věku, vzrůstu, vzhledu.. ). Každopádně mě dovezl v pořádku a celou cestu se se mnou snažil nějak komunikovat, takže jsem se uvolnila a napětí ze mě úplně spadlo. Po chvíli zase vzrostlo, když mě vysadil u domu, já mu zaplatila a nechal mě tam stát samotnou. Shlédla jsem dům odshora dolů a a hrdě vykročila ke vchodu.

Když jsem zaklepala, nevěděla jsem pořád, co mě čeká. Ku podivu otevřela mladá britka (velice pěkná na britské poměry) s širokým, příjemným úsměvem a s malým dvouletým klukem na rukou. Konečně jsem si oddychla, i když určitá dávka ostýchavosti ve mě pořád převládala. Po několikda dnech ze mě ale všechno opadlo, nastoupila jsem do školy (intensive cours - 30 hodin výuky/5 dní) a seznamovala se s ostatními lidmi a snažila se chápat jejich mentalitu, zvyky a prostě všechno.

Rodina byla úžasná. Občas jsem dostala malého na starost a upřímně řečeno jsem si s ním popovídala nejvíc ze všech, protože jeho kvalita angličtiny byla zhruba na úrovni té mé. Každopádně se pak beze mě nechtěl ani koupat. Pokud jsem nestála mezi dveřma koupelny, začal křičet a odmítal další spolupráci při koupeli a tak jsem byla pravidelně každý večer součástí jeho mycího rituálu.